Jak přesně vypadaly honosné tance v období gotiky, to se často můžeme jen domýšlet. Přesných popisů tanců, krok po kroku, se z tohoto období dochovalo velmi málo, a to hlavně z pozdější doby. Přesto se nám ale zachoval dostatek zpráv o dobových tanečních rejích a veselicích, abychom si podle nich dokázali utvořit představu, jak se asi tenkrát tančilo. Šlechta se při těchto příležitostech snažila ukázat hlavně svoji vznešenost a bohatství, pochlubit se novým kabátcem nebo manželkou. Okázalost oděvu doplňovalo vznešené držení těla a důstojné pomalé taneční pohyby. Většina tehdejších tanců měla sice pomalý rytmus, o to náročnější bylo ale přesné provedení kroků. Například kroky tanců zvané basse dance vyžadují od tanečníka jak přesný rytmus tak dokonalou koordinaci pohybů. Tourdion zase klade vysoké nároky na fyzickou zdatnost, a hravá italská piva na prostor.

    Při nastudování těchto tanců se maximálně snažíme zachovat dobovou autenticitu, a to jak pokud jde o taneční kroky, tak co se týče kostýmů. Zde jsme vycházeli z vyobrazení oděvů z doby Václava IV., krále známého svou hýřivostí a prostopášností, muže velmi módního až výstředního, panovníka, který na svém dvoře prakticky od základu změnil módu a pohled na ni. V taneční oblasti jsme zavítali do různých evropských zemí, protože každá země má svá specifika a ovlivňuje jimi jak své sousedy tak vzdálenější oblasti.

    Bylo by ale mylné domnívat se, že středověký feudál pohrdal něčím veselejším, živějším a rozpustilejším. Hlavně v bránlových tancích byl prostor i pro pitvorná gesta, poskakování a napodobování něčeho legračního.

    Pokud se chcete dozvědět více, je tu stručný popis několika tanců zařazených v našem pásmu.

Koníkový bránl (Branle des cheveaux)
Maltézský bránl (Branle de Malte)
Svícnový bránl (Šátečkový bránl)

    Druh tance bránl byl pravděpodobně hojně rozšířen už v dobách, kdy lid i šlechta tančili společně, a zřejmě jej nadále tančili lidé obou společenských vrstev i poté, kdy se ve 12. století oddělil dvorský způsob tance od tance lidového.

    První dva z uvedených bránlů mají formu řetězového tance, v němž se tanečníci střídavě pohybují doleva a doprava v kruhu, půlkruhu či řadě. Typické je pro ně střídání dvojkroků a jednoduchých kroků (pas doubles et pas simples), k nimž se pro zpestření přidávají další taneční prvky.

    V Koníkovém bránlu se objevuje nový krokový prvek napodobující nedočkavé pohrabávání koně. Je to rozpustilý tanec, při kterém si „zlatá mládež“ povyrazí a „stříbrní kmeti“ se půjdou raději posilnit ke stolu.

    Maltézský bránl zase díky poskokům v refrénu dostává energičtější nádech. Takové tance se tančily hlavně při maškarádách a různých veselicích, zkrátka zábavách méně formálního charakteru, a zrovna v nich se objevují ta „pitvorná“ gesta , kterými tanečníci parodovali některou vrstvu obyvatelstva nebo historickou či politickou událost.

    Ve Svícnovém bránlu předávají tanečnice tanečníkům oheň svých zapálených svící a tímto způsobem jim vyjadřují své sympatie. Tento tanec ale také nazýváme šátečkový, neboť z bezpečnostně požárních důvodů si partneři často předávají místo planoucích svící šátečky.

Turdion

    Turdion je francouzský tanec příbuzný pozdější renesanční galliardě. O tom, jak se tančil, si můžeme udělat představu díky tanečnímu mistrovi Arbeauovi, který jej zaznamenal ve své knize Orchésographie (1589). Existují však zmínky o tom, že Turdion tancovali již jeho předkové jako taneční dovětek po Basse Danse, a že tato kombinace byla později v renesanci nahrazena dvojicí Pavana - Galliarda.

Basse danse

    Tance zvané Basse danses jsou považovány za nejvznešenější tance 15. století. Tančily se snad ve všech zemích Evropy, i když s jistými rozdíly. Vždy to však byly tance kráčivé, provedené v pomalém důstojném tempu, jak napovídá už sám název. Basse danse totiž znamená "nízký tanec" – tedy tanec tančený při zemi, bez poskoků.

    Basse danse se skládal z úklon, zhoupnutí, z jednoduchých a dvojitých kroků vpřed i z úkroků vzad, a to v nejrozličnějším pořadí, podle vynalézavosti tanečního mistra.

Patienza

    Patienza se sice také řadí do kategorie Basse dansů, ale od ostatních tanců tohoto druhu se mírně odlišuje. Je to dáno jejím italským původem. Byla zde zapsána v 2. polovině 15. století. To je doba, kdy v Itálii Basse dansy už pomalu začínají ustupovat a nahrazují je raně renesanční tance. Proto v ní nenajdeme tolik typických basse dansových kroků, ale spíš italsky velkorysé pojetí prostoru.

    Navíc nejde o klasický párový tanec, ale tančí se v sestavě zástupů dvou pánů a dvou dam. Tyto zástupy se udržují po celou dobu trvání tance.

Esperans

    Tanec s názvem Esperans pochází z Anglie, konkrétně ze sbírky jménem Gresley Manual, která je prvním souborem popisů tanců v Anglii.

    Esperans se skládá ze 3 tanečních a 6 hudebních částí a je určen pro 3 tanečníky. Krokově sice není příliš náročný, zato vyžaduje dokonalou souhru tanečníků, kteří musí vždy stát v pravou chvíli na správném místě, aby mohli pokračovat v další části správným směrem. V našem podání ho můžete vidět jako dívčí tanec.

Piva

    Piva zastupuje v našich tancích Itálii 15. století. Dříve možná patřila spíše k lidovým tancům, což naznačuje už sám název (piva=dudy). První zápisy o její existenci ale pocházejí až z již zmíněného 15. století. Navíc není zapsána jako samostatný tanec, jsou však doloženy tance složené z jejích kroků.

    Piva se tančí v poměrně svižném tempu krokem, kterým se dá rychle urazit poměrně velká vzdálenost, proto se dobře hodí do větších prostor.